Historie obce

Obec Píšť patří k nejstarším na Opavsku a první písemná zmínka o ní je z roku 1228, kdy ji Přemysl Otakar I. daroval velehradskému klášteru. Název Piscz se vyskytuje i mezi vesnicemi, potvrzenými tomuto klášteru papežskou listinou Inocence IV. z roku 1250. Ves byla kolonizována převážně slovanským obyvatelstvem a její původní název zněl Piesch. Velehradský klášter spravoval ves do roku 1439. V roce 1467 už měla ves Píšť 2 mlýny. Od roku 1518 se ves uvádí jako příslušná k hlučínskému panství. Roku 1520 přikoupil Bernard ze Zvole v Píšti svobodné fojtství s tvrzí, mlýnem a krčmou. Píšť od té doby náležela k Hlučínu, a to do r. 1625, kdy ji Václav z Vrbna prodal se vsí Ovsiště Bernardovi Lichnovskému z Voštic. V době třicetileté války ves velmi utrpěla a byla z velké části zničena. Bernard Lichnovský zemřel r. 1635 a Píšť zdědil jeho syn Václav. Po jeho smrti ji převzal válečnými událostmi téměř zcela vydrancovanou Jiří Lichnovský. Zemřel r. 1655 a od r. 1660 náležela ves k Chuchelné, část vsi držel Karel Max Lichnovský a další část Jan František Lichnovský.

Roku 1721 se připomíná v Píšti dřevěný evangelický kostel. Byly zde v tuto dobu 4 mlýny, 1 panský dvůr, 1 krčma, 2 rybníky a hospodařilo zde 34 sedláků a 24 zahradníků (menších sedláků). V roce 1784 měla ves 390 obyvatel katolického vyznání, jejichž mateřštinou nadále byla moravština. Počet obyvatel rostl a v roce 1843 zde již žilo 885 lidí. Je pravděpodobné, že římskokatolickou faru v Píšti zřídili již mniši velehradského kláštera, ke kterému do roku 1439 náležela. Od poloviny 16.století však byla ves evangelická. V roce 1743 zde byl postaven na náklad Bernarda Lichnovského nový kostel, zasvěcený sv. Vavřinci, a to na základech starého kostela.

V roce 1797 vznikla v obci farní škola s 1 učebnou, komorou, kuchyňkou a také se stodolou, chlévem a přilehlou zahrádkou.

Nová školní budova byla postavena roku 1838. Do Píště chodily do školy i děti z vesnice Boleslav (do r. 1841) a z Owsiszcze (do r. 1865).

Ze zajímavostí lze uvést, že 13.11.1893 projížděl obcí na své cestě do Chuchelné pruský císař Vilém II.

V roce 1905 se konalo v Prusku sčítání lidu a v Píšti bylo podchyceno 1567 obyvatel, z nichž 94 % uvedlo jako mateřskou řeč moravštinu. Roku 1910 byla obec přejmenována na Sandau, ale název se mezi lidmi neujal.

V I. svět. válce padlo na frontách 45 místních obyvatel.

K nově vzniklé ČSR byla obec připojena rozhodnutím správní delimitační komise ze dne 14. 3. 1923 v Ostravě. Správa obce byla do českých rukou oficiálně předána 16. 3. 1923. V obci byl jmenován vládní komisař a od 1. 4. 1923 i matriční úřad. V té době měla obec 1820 obyvatel a užívala jména Píšť. V květnu 1926 převzal od státního pozemkového úřadu zdejší zbytkový statek Hůrky statkář Josef Landovský. V obci byla pošta, četnická stanice a finanční pohraniční stráž. Po připojení k ČSR byla zřízena 6-ti třídní česká obecná škola a v roce 1929 i měšťanská škola, a to i pro žáky z Bělé, Vřesiny a Závady. V roce 1926 byla v obci 3 pohostinství, 6 obchodů se smíšeným zbožím, 1 řezník, 4 mlynáři, 2 kováři, 2 koláři, 3 stolaři, zednický mistr, pokrývač, cementář, sedlář, 4 obuvníci, švadlena a obchod s drůbeží. Od 21. 4. 1927 zde byla zahájena soukromá autobusová linka do Opavy. Ekonomicky aktivní obyvatelstvo bylo zaměstnáno zejména v zemědělství, stavebnictví, přičemž zedníci, tesaři a zemědělští dělníci pracovali většinou v Německu.

Dne 8. 10. 1938 byla Píšť na základě mnichovské dohody zabrána německým vojskem a stala se součástí třetí říše pod jménem Sandau. Muži museli povinně rukovat do německé armády. V tuto dobu žilo v obci 1 588 obyvatel.

Měšťanská škola byla zrušena a obecná škola trpěla po dobu okupace nedostatkem kvalifikovaných učitelů. Od roku 1943 vyučovaly v 6-ti třídách jen 3 učitelky, od Vánoc r. 1944 se již nevyučovalo vůbec, poněvadž budova byla zabrána německým vojskem zprvu jako kasárna, později jako vojenský lazaret.

Před příchodem fronty byla většina místních obyvatel z obce vypuzena, mnoho budov bylo válečnými operacemi poškozeno, či zcela zničeno.

Na frontách II. světové války padlo 147 mužů. Sovětská armáda přišla do vesnice 20. 4. 1945.

Z obce bylo během let 1945-46 odsunuto 14 rodin, celkem 52 osob.